museum of photography

Obraz židovské čtvrti se rozplynul už dávno před prvními úvahami o rozšířením Uměleckoprůmyslového muzea a jeho opětovné vyvolání je rolí spíše pocitovou než striktně faktografickou. Jako hmatatelný důkaz existence židovského ghetta poslouží několik památek a rozdílné úrovně terénu mezi starým ghettem a novým Josefovem. Oba jevy se uplatňují v těsné blízkosti náměstí Jana Palacha u budovy muzea, což se stalo nosným prvkem mého návrhu. Srovnáním terénních úrovní vracím do Pinkasovy ulice život a zároveň návštěvníkům umožňuji sestoupit necelé dva metry na původní úroveň židovského města neboli o 120 let zpátky v čase. Sestoupení zde symbolicky znamená vracení se zpět, rozpomínání. Hmotu přístavby volím v umírněných proporcích, které ctí dávný charakter židovské čtvrti. Její rozměry ovšem vychází z rozměrů jižního rizalitu budovy muzea. Natočení pak konečně uzavírá prostor židovského hřbitova. Hlavní vstup umístěný na snížené úrovni si nenárokuje přímou návaznost na Palachovo náměstí, ale má být spíše skryt a následně objeven. Náplň novostavby jako muzea fotografie do celého konceptu dobře zapadá - zachycení zmizelé stopy. Bezpečnou ochranu a stabilní klimatické prostředí všech sbírkových předmětů pak zaručí masivní zděná konstrukce z pálené keramiky. Průčelí oproštěné od zdobných ornamentů člení pouze vyzdívané niky. Výsledkem je dům, který se nesnaží vyčnívat nad svým okolím, ale přináší tomuto místu znovu objevené kvality.

Image of the Jewish town had disappeared long ago before the first thoughts of the museum extensions. Retrieving of the image is rather emotional than material process. There are only few haptic evidences of the previous existence of the Jewish ghetto - several historical monuments and different levels of the terrain between the lost Jewish town and the new Josefov (Josefstadt). Both of these phenomenons are visible in the surroundings of the Jan Palach square and they became bearing elements of my design. After decreasing of terrain levels, I revive the Pinkas street and enable visitors to descend almost 2 meters to the original level of the Jewish Town or we could say to return more than 120 years in time - remember oneself. The volume of the extension respects the previous character of the ghetto, but its dimensions are taken from the southern risalit of the museum. The main entry situated on the lowered level does not claim the straight connection with the square. It is supposed to be hidden and discovered afterwards. The function of the new building as a museum of photography responds to the whole concept - capture a disappeared track. My result is a house, that does not try to stand out among his neighbours, but brings this place new revealed qualities.









model from gypsum and cardboard in 1:50




Denní světlo proniká do interiéru pouze tam, kde je to žádoucí - v 1.PP (kavárna, pokladna), v 1.NP (muzejní obchod) a v 6.NP určeném pro vernisáže. Masivní zděná konstrukce s netradičním navázáním pohledového zdivo jednak přináší lepší stavebně-fyzikální podmínky, ale také připomíná historický způsob zdění. Řada významných budov z přelomu 19. a 20. století byla zděna obdobným způsobem, kdy do nosné zděné vrstvy byly navazovány kamenné obkladové desky.

Newly revealed terrain levels allowed me to create a distinctive characters on both sides of the museum. A gently staircase maybe more the formal one leading to the entrance and hidden courtyard belonging more to the Jewish cemetery. Because of the building’s purpose, museum of ptohography, the whole shell tries to avoid any openings. Only moderate niches, sculpted from bricks arches as an essential building element of Prague’s landscape, create new embedded layer on the facade. Inner guts of the museum are almost banal and ensure the basic requirements for trouble-free operation.















________

at CTU in Prague, 2014

led by Ondřej Císler and Tomáš Oth

elaborated as a bachelor thesis
© Prokop Matěj 2011 - 2019